Září 2012

REALITA či SEN

26. září 2012 v 10:52 | Molly |  Díra


Často létám mimo realitu, když nezvládám svoje pocity.
Další slova z písničky. A zase úplně pravda. A přímo se to hodí na teď! Sedím ve škole a má nálada je na -1000! Což je moc špatně. A proč mám špatnou náladu? Spolužačka-kámoška mi cestou do školy vyprávěla, jak to má se svým klukem a ještě s jedním klukem a já si uvědomila taky pár věcí. Mám vůbec odvahu to tady napsat? Možná ano! Nechci, aby se to někoho dotklo a jestli to někdo pochopí, ale já se aspoň vypíšu.
Nenávidím ho! Za to co mi řekl a udělal! Ptám se "Proč mi to nemohl říct tak před půl rokem?" Nenávidím ho! A přitom po něm toužím, ale je to jen sen. On se jen a on2 je realita. A mám žít ve snu nebo v realitě? Jasně že si řeknete, že v realitě! Já si to říkám pořád, ale vysvětlete to mému mozku. Nebo spíš srdci? Už to bylo všechno v naprosté pohodě, ale po tom co mi řekl jednu věc se mi to zase všechno pomotalo v hlavě. Jenže když jsem s "realitou," tak na všechno zapomenu a je mi hrozně fajn. A nedokážu si představit, že bych "realitě" ublížila jen kvůli "snu." Je to blbost a já si to misím zase nějak vymlátit z hlavy. Ale jak? Přestat se vídat se snem? To by bylo ještě horší, ale pokud mi "sen" zase řekne něco z čeho budu vyšilovat, tak asi umřu. Dokáže mi někdo poradit, co mám dělat, abych na sen zapomněla? Říká se: ,,Sejde z očí, sejde z mysli," ale to NENÍ PRAVDA!! Nevidíte ho a tím vím po něm toužíte.
Všechno jsem to napsala mému nejlepšímu kamarádovi, panu R., který mi poradil, že se nemám "snem" zmanipulovat a že by to byla blbost, že by mě jen využil, ví jací kluci jsou a já bych přišla i o sen i o realitu. O realitu přijít rozhodně nechci! I kdyby se stalo cokoliv, tak v žádném případě!! Takže jsem asi přišla na to, co si počnu. Pořád budu s realitou. Ale co sen? Pokusím se to s ním nějak vyřešit. Promluvit si s ním, ale určitě mu nesmím věřit to, čím mi zase bude plést hlavu. Je to jen sen. A dříve nebo později se probudím a budu ráda, když vedle mě bude realita a uklidní me, obejme a pošeptá mi: ,,Miláčku, byl to jen sen. Miluju tě!"

Dobře nebo špatně?

25. září 2012 v 8:54 | Molly |  Díra



Vzpomínky, zážitky.. je jich plno, ale co z toho všeho mám? Možná rok jízdou po ČR na koncerty, plno zábavy s kamarády, poznala jsem hodně nových lií, jenže jsem poznala i to špatné. Jako jsou nesplnitelné sny, najivita a závist. Za tu dobu jsem se hodně změnila. Mám svojí vlastní mysl a osobnost. Chovám se tak, jak chci já a né tak, jak chtějí ostatní.
Jo, závist.. Hrozná věc! Když závidíte někomu jen kvůli toho, že je na místě, ke vždycky ve snu stojíte vy. A nebo když sníte o nějaké věci a vaše nejlepší kamarádka jí má dřív než vy...
Rok s nejlepší a nejúžasnější kamarádkou.. aspoň tehdy.. stačí jedno blbé stěhování na druhý kraj města, přestup ze základky na střední a celé prázdniny trávit odděleně. Ona s kámoškou v Praze a já s mým klukem. A co se stalo? Změnila se. Úplně v ní vidím tu sobeckou holku, se kterou trávila prázdniny. Hodně jí ovlivnila. Místo problémů ostatních řeší jen ty svoje a asi nevidí, jak se kolem ní ostatní trápí. A když jo, vymlouvá se, že neumí pomáhat lidem. Ale když se ona trápí, tak aby se celý svět zbořil. Když pomáhám a dávám jí plno rad, tak je to zbytečné, protože buď řekne, že je to blbý nápad nebo začně mluvit to svoje: ,,Nedokážu!" I když to nikdy nevyzkoušela.
Ano, řeším si takto citové problémy, ale je mi to jedno, aspoň se vypíšu. Asi to tak úplně nepochopíte, ale možná nekomu tímto budu mluvit úplně z duše. Teď to řeknu jednoduše. Hroutí se mi přátelství s mojí kamarádkou. Změnila se. Už mi neříká tolik věcí jako dřív. Ale je to jen její vina? Nebo mám na tom "zásluhu" i já? Určitě ano! To uznávám.. Sice jsem se odstěhovala, ale já nechtěla a ona to moc dobře ví, jenže je fér, že mi to vyčítá i přes to, že jsem se kvůli toho pohádala se svojí mamkou? Uznávám, že na tom máme zásluhu obě! Ale je to dobře nebo špatně? Je dobře, že se naše přátelství hroutí a nebo je to špatně?
Vzpomínky, zážitky... nechce se mi to jen tak zahodit!