Psáno životem

24. října 2012 v 13:08 | Molly |  Povídky


Gabriela už netrpělivě spěchala domů, aby mohla sednout ke svému notýsku a prupisce. Těšila se, až pohnne se svým příběhěm. Nenáviděla ten obyčejný život. Milovala různé vraždy, katastrofy a tak vypadaly i její příběhy. Dnes si z ní dělala jedna spolužačka legraci a urážela jí. Gabriela se těšila, že napíše povídku speciálně o ní. Sedla si ke stolu, otevřela blok a začala psát. Vyžívala se v morbidní vraždě v parku ve městě. Když se Gábina uklidnila, lehla si na postel, pustila si svůj oblíbený rock a začala si házet s míčkem o strop. ,,To by byla sranda, kdyby se ty mé povídky vyplnily," zasmála se, ale ani by jí ve snu nenapadlo, že další ráno se ve škole Martina neukáže a ve večerních televizních novinách uslyší takovou zdrcující zprávu. ,,Sedmnáctiletá Martina z Olomouce byla zavražděna. Byla nalezena v pět hodin ráno v parku u vysoké školy. Zatím nevíme, co se stalo, ale policie nám řekne více.."
Gabriele se udělalo špatně a musela televizi okamžitě vypnout.
,,Co je?" Zeptal se táta. ,,Zapni to."
,,Není mi dobře, jdu si lehnout," hodila ovladač na stůl a utekla do pokoje. Plácla sebou na postel a sama sebe ujišťovala: ,,To není pravda, je to jen shoda náhod."
Jenže shoda náhod to nebyla. Tak jak si přála, tak se splnilo.
,,Zkusím napsat ještě něco dalšího," napadlo jí. Doufala, že ať napíše cokoliv, nic z toho se nestane.
Ve škole všichni drželi smutek až na Gabču. Ta si to vyčítala, že je to její vina. Že za to může ona.
Večer už nedočkavě čekala na zprávy. Hned jak začaly, byla tam zpráva o velkém výbuchu v továrvě. Zase se to shodovalo s Gábiným příběhem. Do úplného detailu.
,,Né to je blbost!" Omylem pronesla nahlas.
,,Proč by to měla být blbost?" Zeptala se jí máma.
,,Ale nic," odešla do pokoje a zase nad tím přemýšlela. ,,Vždyť mi to sedělo i s počtem mrtvých a zraněných."
Gabriela to zkoušela týden. Celých sedm dní jí to vycházelo do úplného detailu. Když jí to konečně došlo, řekla si, že toho může využít. Jenže nevěděla, jestli jí to půjde, když bude chtít napsat něco dobrého. Jenže ona nic takového nikdy v životě nenapsala.
,,Já vlastně můžu ovládat svět," došlo jí.
Notásek s prupiskou už nosila stále s sebou a používala ho pořád. Seděla venku v parku a mezitím, co čekala, až příjde její nový kluk, kterého si "napsala," si řekla, že si zpestří chvilku. Vytáhla notýsek a když napsala první slovo, objevil se před ní starý muž v dlouhém černém kabátě s kloboukem na hlavě. Jakmile ho Gábina zahlédla, vylekala se.
,,Tohle si vezmu. Nepochopila si využití notýsku a za všechny životy, zaplatíš svým vlastním životem," vzal si notýsek a zmizel. Otočil se a odešel. Gábina tam seděla v nepochopení jako hrpmádka neštěstí.

Za rok jí zjistili, že má rakovinu, která je nevyléčitelná. Nakonec zemřela přesně v den, kdy umřela její první oběť.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VeRů VeRů | 30. listopadu 2012 v 9:02 | Reagovat

:O mazec!! :) vždycky to máš tak dokonalé!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama