Víš co se stane na konci?

25. října 2012 v 23:48 | Molly |  Povídky


Jana ležela na podlaze veřejných záchodků. Všude byla špína. Ale Jana si toho nikdy nevšimla a to tady chodí už rok. jenže až teď, když ležela na té špíně se zapíchnutou jehlou v ruce, začalo jí to všechno docházet. Její hlas jí v hlavě začal říkat: ,,Vidíš tu všechnu špínu? Ano, patříš k ní Jano. Ty jsi taky špína. Vypadáš hrozně, jsi šíleně vychrtlá, na hlavě máš místo vlasů hnízdo, pleť se ti zhoršila a to jsi byla nejhezčí holka ve třídě. Ale spadla jsi až na úplné dno. Nemáš žádné kamarády, na školu ses vykašlala a tvoje máma, co dře, aby vydělala na byt a abys měla co jíst a do čeho se oblékat a ty jí to kradeš a kupuješ si za to drogy. Je na tebe hodná a ty jí to takhle vracíš. Ale teď se to obrátilo proti tobě. Teď tady ležíš na špinavé zemi veřejných záchodků a umíráš. Umřeš, tak ja ti to patří!"
Jana s výčitkami nehybně ležela a začala přemýšlet, jestli vážně umírá. A jaké to je po smrti? Uvidí bílé světlo? Proč to utíká tak pomalu? Necítí žádnou bolest. Začala vzpomínat, jak ještě před hodinou měla velký absťák a okamžitě si musela něco sehnat a píchnout, jak před rokem žila bezstarostný život a bavila se se svými přáteli, jak byla malá a s mámou zažívaly skvělé chvíle, jak se učila jezdit na kole a jak poprvé šla do školy.. na to všechno vzpomínala a uvědomovala si, že nechce umřít. Zavřela oči, aby se nemusela koukat na to hrozné místo. Sama sobě začala slibovat, že kdyby dostala druhou šanci, tak se napraví. Nebude už brát drogy, bude pomáhat mámě a začně znovu chodit do školy. A ve chvíli, kdy přestala doufat v jakoukoliv naději, uslyšela nějaké dva hlasy. Snažila se ze sebe vydat aspoň hlásek, aby jí přišli na pomoc, ale nezmohla se vůbec na nic. Ani nářek, ani slovíčko: ,Pomoc.' Snažila se zvednout alespoň ruku a ťuknout do dveří, ale nemohla ničím hýbat. Ztrácela druhou naději. Už nedoufala, že zase obejme svoji mámu a podívá se na svět. Ale uslyšela křik. Chtěla se podívat, ale už ani oči neotevřela. Jen poslouchala, co se kolem ní děje. Jen tohle už dokázala.
,,Tomáši, ona ještě žijě! Musíme jí pomoc!"
,,Volám sanitku, vydrž maličká. Už bude dobře." Ta slova jí hřály u srdce. Ani se nemohla podívat na obličeje svých zachránců, ale v hloubi duše, kde ještě vnímala se radovala, protože má možnost, že dostane druhou šanci.


Jana leží na nemocniční posteli a kouká do stropu. Je šťastná, že může znovu žít. ,,Už nikdy nepodlehnu drogám," opakovala si pořád dokola.
,,Hele, Jano. Vážně jsi málem umřela?" Ptala se jí holka na vedlejší posteli.
,,Ano, už jsi se mě ptala snad desetkrát."
,,A víš co se stane na konci?" Zajímala se dívčina.
,,Začneš vzpomínat na začátek."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 little-calla little-calla | Web | 11. srpna 2014 v 22:42 | Reagovat

Moc pěkná povídka :) Ceou dobu čtení jsem čekala, jak to dopadne... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama