Výhra?

24. ledna 2013 v 13:12 | Molly |  Díra


Tolik bolesti, co je zamnou. A tolik bolesti co mě určitě ještě čeká. Ale ptám se sama sebe: ,,Vyhrála jsem to?" Možná ano.

S klukama se kterýma jsem chodila, to byla dětská láska. Jenže potom jsem někoho poznala. Sedm měsíců neskutečné radosti. Všechno bylo naprosto jiné, lepší.. Ale stačil jeden den. Jeden jediný den a všechno se zhroutilo! Celý vztah, celých sedm měsíců šlo do kytek. Plno slz a trápení, ale jeden člověk mě z toho vytáhl. A kdo? Tehdy nová kamarádka. Trávily jsme spolu hodně času a objevily jsme kapelu a jejich hudba se nám zalíbila. Jeden koncert, druhý.. deset.. patnáct.. a já po celou tu dobu lítala ve snech. Zamilovaná do baskytaristy. Zaslepená a blbá. To co jsem nezažila na koncertě mi nahrazovaly sny a povídky. Nevím co se stalo, ale od 14. května 2012 jsem začala chodit s moc hodným klukem, který mimochodem má podobné jméno jako já. A co baskytarista? Otevřely se mi oči. Už to nebyl nejlepší, nejúžasnější a bezchybný kluk. Ale začala jsem vidět realitu. Tvrdou realitu. Ano, byl to pořád on, ale už jsem si začala všímat, jak mě ignoruje, a jak mu vadí úplně všechno.
Konečně jsem se dostávala ze snu do reality a řeknu vám, že to nic příjemného nebylo. Byl to děs a hrůza. Den co den v depresích. Spíš bych měla napsat noc co noc. Ve dne jsem trávila čas s mým klukem a po nocích jsem si představovala, jaké by to bylo s baskytaristou. A co bylo ještě horší, najednou byl můj mozek tak zblblý, že jsem si myslela, že jsou si vzhledově podobní. Myslela jsem, že se půjdu picnout. Pár koncertů v slzách, ale kamarádka- budu jí říkat Králíček- byla při mě, uklidňovala mě. Její větu si pamatuju do teď: ,, Chce to čas a všechno bude dobrý, uvidíš."
Tenkrát jsem jí to nevěřila, ale dnes musím uznat, že MĚLA PRAVDU!
Pokračovaly další koncerty. A stala se jedna věc. Milá/nemilá věc, kterou nebudu rozebírat. Asi jste zvědaví, ale domyslete si co chcete.
Poslední koncert co byl, jsem si užila. Byla jsem v pohodě. Bez depky, bez přemýšlení co by, kdyby...
Sice po koncertě mě jedna věc užírala vevnitř. Maličká, ale přece. Jenže to vykompenzovalo něco jiného. Bylo mi fajn. Ten den/noc jsem pochopila hodně věcí. Se divím, že mi nepraskla hlava.

Ze snu do reality.. bolestivá cesta plná nástrah, bolesti, trápení, ale i pochopení. Já se ptám: ,,Vyhrála jsem?" A odpověď: ,,Nikdy jsem nic nevyhrála, ale teď ano!" Nežiju ve snech a představách. Alespoň tuto cestu jsem vyhrála. Jenže v životě mě bude čekat plno nástrah, zkoušek, překvapení a kdo ví co všechno. Nikomu nepřeji takovou hroznou cestu, jakou jsem si zažila, ale vím, že plno lidí si takovou cestu mělo taky zažít, aby nežili ve snu s nějakou celebritou, ale aby žili realitu s někým koho budou milovat a on/ona bude milovat i jeho.
Tu kapelu budu mít ráda pořád. Hudba je fajn a kluci jsou taky v pohodě. Alespoň někteří ;)
Díky nich jsem byla ve městěch, o kterých jsem dřív nevěděla, že existují. Zažila jsem plno zábavy na cestách, čekání přes noc až od pěti do rána na vlak v úplně cizím městě.. dobrodružství...

Realita vs. Sen..?
Já se ptám: ,,Něco mezi tím není?" :D


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama