I'm lost

10. ledna 2014 v 18:00 | Molly |  Díra


Jsem ztracená. Cítím se jako prázdná schránka s tísíce myšlenkama, ale jako by moje duše seděla někdě v rohu a břečela.
Chodím po světě, ale pořád jen tou samou cestou. Tam a zpátky. Po těch samých kolejích. Pořád dělám to samé. Potřebovala bych vybočit z té cesty a vypustit svoji duši na svobodu. Aby se projevila a né se pořád přetvařovat a říkat všem: ,,Je mi fajn," nebo: ,,Mám se dobře." Nahodím úsměv a všichni mi věří, že mi opravdu nic není. I kdybych někomu řekla, co mi je, tak co mi pomůžou? Ještě to někomu vykecají. Co je tohle za svět? Proč žijeme? Jak jsme vznikli? A proč? Tisíce otázek, ale ani jedna odpověď. Jsem ztracená ve svých myšlenkách, ve svých pocitech, ve svých snech.
Proč? Proč? Proč?
Velice zákeřná otázka. Jenže proč vlastně vůbec žijeme? Abychom něco dokázali? A kolik lidí něco dokázalo a kolik ne? Jak si můžeme být jistí, že zrovna my něco dokážeme?
Sókratés řekl: ,,Vím, že nic nevím." A teoreticky je to veliká pravda, protože podle mého názoru je chytrý člověk jen pouhým mozkem, ale nikdo neví všechno, ale jestli někoho takového znáte, ráda bych se ho zeptala na pár věcí. Myslím si, že asi nikdy nenajdu odpovědi na své otázky.
Jednou mi dítě položilo otázku: ,,Co je to nebe?"
A co já na to? Přemýšlela jsem, co mu mám na to odpovědět. Kdyby se zeptal, co je to mrak, tak mu vysvětlím, z čeho se skládá a k čemu mraky jsou, ale NEBE? Zase jsem byla úplně ztacená. A pak jsem přemýšlela o nevědomosti. Být dítětem musí být zvlášťní. Chtěla bych si pamatovat všechno od mého narození. Nevědět, co je to mravenec, pes, lampa....
A pořád se ptát: ,,Co to je?"
Teď se ptám taky, ale nikdo mi neumí odpovědět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama