Červen 2014

Be free

30. června 2014 v 23:20 | Molly |  Díra



Je hluboká letní noc a já zase nemůžu spát. Mé oči protestují a ne a ne se zavřít. Z pod polštáře vytáhnu mobil, sáhnu na noční stolek pro sluchátka, které si hned nasadím. Udělám pár kliků na mobilu a hledám jednu konkrétní kapelu. Jakmile zmáčknu play a první tóny se rozezní, mám pocit, jako by mi hudba začala běhat po těle. Jako by se krev proměnila v noty. Cítím, jak mi vybrují konečny prstů. Okno mám otevřené dokořán a vzduch jako by mě hladil po holých pažích, které chtějí zmizet ve tmě nade mnou. Ale pořád je vidím. Lampa, stojící před domem, mi svítí lehce do okna a já vidím alespoň obrys. Ruce, jako kdyby si dělaly co chtějí. Palce se propletou mezi sebou a z dlaní a prstů se vytvoří holubice. Jako kdybych chtěla hrát stínohru. Jenže ve tmě, jen se siluetou. Chtěla bych odletět- fly away. Někam pryč od všeho dění. Nic neřešit a jen prostě letět. Cítit, jak mi vlají vlasy, jak mě vítr hladí po těle a být svobodná od všeho. Od lidí, od myšlenek.. Ruce mi padají, já zavírám oči a začnu vnímat jen tu hudbu. Vyvolává ve mě neuveřitelné pocity. Euforie, štěstí, adrenalin.. Můj mozek spouští plno hormonů najednou a já se cítím.. volná. Prsty si vjedu do vlasů, protože právě teď začíná má nejoblíbenější písnička. Začnu hýbat rty, jako kdybych chtěla zpívat, ale bez jediného hlásku. Při těch slovech se mi slzy derou ven, jelikož jsou naprosto geniální. Přála bych si tu písničku slyšet živě..
Je to pro mě jako droga. Stává se ze mě naprosto jiný člověk. Ve svých představách se dostávám na koncert. Stojím pod pódiem a sleduju kapelu. Jsou v té samé euforii jako já. Kolem mně je stovka lidí, kteří tancují. Jsou volní, všechny myšlenky je opouští a vnímají jen hudbu, stejně jako já...
Jenže zase otevírám oči a zjišťuju, že koukám do tmy mého pokoje, ale pocity zůstavají. Ještě pořád a stále poslouchám silnou melodii. Pokrčená noha klepe do rytmu bubnů a palec pravé ruky ťuká do rytmu elektrické kytary...