4 dny aneb každý den mi něco dal

5. srpna 2014 v 2:35 | Molly |  Díra


Čtyři dny jsem strávila mimo město. Bylo to příjemné uvolnění a odpočinutí. První den jsem ale tak nějak protrpěla.
Byla taková rodinná sešlost. Seděli jsme venku, pod pergolou, zapíjeli narozeniny od babičky a táty. Místo toho, abych se příjemně bavila s ostatními, zase jsem se zavřela do své bubliny a zahloubala se do svých myšlenek. Hrozně mi lezlo na nervy, jak mě matka začala přede všema shazovat a pomlouvat a vůbec jí nevadilo, že mě ponižuje. Cítila jsem se, jako by zabodla nůž do už tak citlivého místa a ještě víc se v něm dloubala. Snažila jsem se myslet na něco jiného, ale jí vůbec nedocházelo, že mě to bolí, ale jakmile zašla moc daleko, nedokázala jsem se ovládnout. Před celou rodinou jsem po ní začala křičet asi něco takového: ,,Baví tě mě pořád urážet a pomlouvat mě, když sedím přímo naproti tobě? Jaké by ti to bylo, kdybych se začala rýpat v tobě a všem tady vyprávět, jaká jsi? To by se ti taky nelíbilo!"
Cítila jsem pohledy všech, jak mě propalují. A nejvíc od babičky, která si v tu chvíli myslela: ,,Cti otce i matku svou!"
Otec šeptem pronesl vedle mě: ,,Vy musíte doma teda vycházet."
Nemohla jsem se na nikoho ani podívat, jen jsem vzala svého psa a odešla. Bylo mi ze všech zle. Jak si všichni hráli na to, jak nemají žádné problémy, jak je nic netrápí a jak si moje matka hraje na tu nejchytřejší a nejdokonalejší.
Přišla jsem k chatce, natáhla si deku na zahradě a snažila jsem se vyprázdnit mozek, jenže nějak se mi to nedařilo. Sledovala jsem, jak se z modré oblohy stává šedá a házela mé chlupaté příšerce klacek, který mi opakovaně donášela, až do doby, kdy se unavila, to si pak lehla k mým nohám a spokojeně se nechala ve svém chlupatém kožíšku drbat..

Druhý den jsem měla jízdy v autoškole a po dlouhé době jsem měla sama ze sebe dobrý pocit, což se stává málo kdy.

Třetí den jsem se šla projít na mé oblíbené místo. Do lesa k ,,zakopanému tanku." Když jsem byla malá, dovedl mě tam táta a vyprávěl mi historku, že tam je zakopaný tank. Nevím, co je na tom pravdy, ale jednou se tam vydám s lopatou a krumpáčem a zjistím, jestli je to pravda nebo jen historka. Sedla jsem si na zem, opřela se o strom a nechala myšlenky volně plout. Klackem hloubala do hlíny a bylo mi dobře. Bez pocitů, bez nikoho, sama... Po cestě zpátky jsem musela jít jinou cestou a proběhla jsem nějakým roštím, což mi úplně rozdrbalo nohy.

Čtvrtý den jsem s tátou poslouchala AC/DC, hráli jsme karty, člověče nezlob se a město, jméno.. (má tahle hra nějaký normální název?) a bylo to jako za starých časů, což mě těšilo. Má to i své ale.. Večer byl připitý a měl tisíce chytrých keců. To co říkal nebylo zrovna příjemné a já večer "usínala" se slečnou Depkou a už se těšila domů. (Když jsem došla domů, chtěla jsem zase pryč, jelikož tady mě začala prudit matka. No, nevyberu si- ironický smích-)

Když se tak dívám na ty dny zpět, tak každý den mi něco dal. Trochu pochopení, nervů, klidu, euforii, vzpomínek, myšlenek..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aky Aky | Web | 12. srpna 2014 v 14:20 | Reagovat

Rodinné sešlosti jsou čiré zlo. Přesně jak říkáš, všichni vypadají, jako by neměli žádný problém, jako by se snad měli rádi a hlavně nenávidím, jak si před všemi hrají na perfektní rodinku. Já to ale svým rodičům nikdy nedokázala říct nebo vyčíst. Asi trochu obdivuju tvou odvahu :)

2 Molly Molly | Web | 12. srpna 2014 v 22:52 | Reagovat

[1]:: Nebylo to ani tak o odvaze. Spíš už toho mám všeho dost a musela jsem to nějak ventilovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama