F*ck you!

30. srpna 2014 v 11:30 | Molly |  Díra


Sedím u stolu s kamarádkou. Snažíme se překřičet hlasitou hudbu a popíjíme. Vedeme velice důležitou debatu.
Napiju se piva, pohlédnu dolů ke stolům a celá jsem se rozklepala. Byl tam. Seděl přímo tam. Ze všech hospod si musel vybrat zrovna tu, kde jsme byly my. Ve chvíli, kdy jsem si řekla, že se na něj vykašlu, za to jak mě ignoruje, tak ho musím vidět. Musela jsem sledovat, jak si čmárá, popíjí pivo a kouří jednu cigaretu za druhou. Nakopala bych si. Viděl mě! Když jsem šla na záchod, díval se na mně. Věděl, že to jsem já. Viděl mě několikrát. A když odcházel, zrovna jsem stála venku a telefonovala. Proběhl pohled do očí. Oba dva jsme měli kamennou tvář. Neřekl ani to pitomé: ,,Ahoj." Jen se otočil a odešel.
Jo, jsem teď opilá. Trošku v náladě. Ne moc, ale jen trochu. Kašlu na něj. Nechci ho řešit. Je to jen další z těch idiotů, co si myslí, že s holkama můžou zacházet jako s hračkou. Nemá v sobě asi ani špetku úcty, aby mi řekl, že se semnou bavit nechce. Pobavil se jednou, stačí. Dobře, tím pádem mám chuť mu plivnout do obličeje a nakopat zadek!
Že by se konečně dostavil vztek? Je to tím alkoholem v mém těle? Teď sedím na zemi a snažím se nějak normálně ťukat do klávesnice. Nejspíše to zveřejním, až se vyspím. Musela jsem ho potkat? Asi možná ano, ale jen mě to utvrdilo v tom, že mé tušení bylo správné.
Seděla jsem tam a sledovala ho, jak si kreslí. Byla jsem daleko, měla jsem chuť za ním jít. Ale nechtěla jsem být vlezlá. Viděl mě, věděl, že tam jsem. Věděl, kde sedím, mohl přijít on. Nepřišel, jeho smůla. On mě začal ignorovat jako první.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nathalia Nathalia | Web | 30. srpna 2014 v 20:57 | Reagovat

Pěkné:)

2 Aky Aky | Web | 31. srpna 2014 v 15:22 | Reagovat

Tyhle stavy dokážou být příšerné. Jde o to prostě nasadit falešný úsměv a říkat si, že si zasloužíš někoho lepšího :) Vždycky se najde někdo lepší, jenom to dá víc práce ho najít. (A to i když jsou všichni stejní, vážně.)

3 Molly Molly | Web | 31. srpna 2014 v 16:33 | Reagovat

[2]:: Díky za podporu, máš pravdu. Sice to trochu bolí, ale kašlu to :)

4 homoleninus homoleninus | Web | 31. srpna 2014 v 20:33 | Reagovat

To v životě asi potká každého. O nás, naivních holkách toužících po dobrodružství, nemluvě. Chceme dobrodružství a když se nám ho dostane ve velkém, jednoduše se zamilujeme a...sou z nás pak krávy :D.
Je to zkušenost, sice bolavá, ale posilující..hm? :)

5 Molly Molly | Web | 31. srpna 2014 v 23:38 | Reagovat

[4]:: Naprosto souhlasím! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama