Ticho

6. srpna 2014 v 3:05 | Molly |  Díra

Je to tady zase. Otevírám oči a vidím můj pokoj. Oddechnu si a potichu si šeptám: ,,Byl to jen sen."
Snažím se myslet na něco jiného, ale pořád se mi v hlavě přehrává ta hrůza. Bojím se zase usnout. Přepadá mě depresivní nálada. Chci se před ní schovat, utéct. Přetáhnu si peřinu přes hlavu, rukou si vjíždím do vlasů a zadržuju slzy.
Polije mě horko, plíce se mi stáhnou a hořké slzy se mi kutálí po tváři a já se ptám: ,,Proč se mi musí zase zdát o jeho smrti? Tak dlouho to tady nebylo. A najednou.."
Tisknu víčka k sobě. Vidím ho stát před sebou. Slyším jeho hlas a můj křik. Řekne mi: ,,Mám tě rád," pak vidím dvě bílá oslňující světla a ukončí to mé zoufalé: ,,Néé!"
Celé tělo mám v křeči. Sleduju a poslouchám tmu. Všude kolem je tma. Děsivá, chladná, černá.. obklopuje mě a snaží se mi dostat do těla. Nechávám ji. Nebráním se. Lehám si na záda a s jedinou myšlenkou sleduji temnou noc. Bez jediného pohybu tak ležím hodiny. Vnímám jen ticho, je tak uklidňující.. Po dlouhé době, bez pozvání, přichází ten stav. Jak ho jen nazvat? Pocit prázdnoty. Velké černé nic se ve mě uvelebuje. Opouští mě i ta poslední myšlenka a jen dýchám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 6. srpna 2014 v 22:01 | Reagovat

když to napíšeš takhle, zní to prázdno jako úleva... nikdy dřív mě nenapadlo, že by se dalo brát i takhle. reálně mi to prostě nejde.
dobře píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama