We can be..

4. dubna 2015 v 2:04 | Molly |  Díra



Je to všechno zpět. Láska k hudbě se mi po dlouhé době vrátila. Zanedbávala jsem jí. Jasně, že při mě stála celou tu dlouhou dobu, jenže já ji měla spíše jako kulisu, kterou jsem nechala, aby semnou byla. Jenže právě teď jí opět cítím. Poslouchám Cracker- Low.. a cítím se při tom hrozně božsky. Naplňuje každičký kousek mého těla. Mám chuť cítit vítr ve vlasech a tancovat v kaluži a zpívat: ,,Green, green of her eyes," spíš rovnou křičet. Ať si každý myslí, že jsem blázen, to je mi jedno. Ať si všichni myslí, co chtějí. Moje láska je Bon Scott, který mi teď do uší zpívá: ,,I'm a rocker, I'm a roller..."
Točit se dokola, bláznit, cítit, smát se.. a pecku, kterou musí znát všichni: ,,Living easy, living free, season ticket on a one-way ride. Asking nothing, leave me be.." Jo, Highway to hell!
Je mi úžasně, neuvěřitelně. A konečně zase i píšu. Sice zase moje žvásty, ale nechávám to ze sebe proudit ven.
Hrozně se těším na čas, kdy budu mít po maturitě, po nocích budu jezdit na longu a ťukat do klávesnice. Teď je to jen taková malá ochutnávka. Škola mě bohužel nehorázně vysává, takže nějak nemám ani náladu na psaní, i když jsem chtěla psát. Ale přece jen, nejlépe se píše v noci, a když vstáváte moc brzo, tak se to nedá.

We can be.. co vás napadá? Můžeme být čímkoliv nás napadne? Hraj na kytaru a přitom mi zpívej: ,,We can be heroes," a já budu zpívat s tebou.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama