Má to cenu?

13. května 2015 v 20:43 | Molly |  Díra


Svoje stavy jsem měla občas ráda, ale tohle je ten největší hnus a já to nějak přestávám zvládat. Jsem ve velkém bazénu, nepotápím se na dno, ani neplavu na hladinu. Jsem v ničem. V prázdnu. Všechno se to na mě hromadí a já se nehorázně všeho děsím. Cítím úzkost. Trhá mě to na kusy. Chce se mi křičet.
Závidím některým holkám vztah s mamkou. Já už té svojí neřeknu jinak než ,,matka."
Teď, když potřebuju od ní největší podporu, tak do mě nejvíc rýpe.
Uč se. Už se učíš? Učila jsi se? ... PROSÍM, NEŘÍKAT!
Nikdy se o mě nezajímala. Vždy jí byl nejpřednější její synáček, i přes to, jaký je to grázl. Pro mě to bratr není. Je to jen člověk, který mi znepříjemňoval život a dělá to pořád, i když už s náma nebydlí. Psychicky mě tyranizoval a nejspíš se to na mě podepsalo. Jenže s minulostí je to celkem složitější.

Byla bych radši, kdyby mě ignorovali, aby dělali, že neexistuju. Nemám sílu na to, se přetvařovat a dělat, že se nic neděje. Zeptali by se jen z povinnosti, aby se neřeklo, jenže je to ani nezajímá. Proč by mělo, že?
Je toho ve mě tolik. Chci se k někomu schoulit do náruče a vybrečet se. Někomu, kdo pro mě bude mít pochopení a neřekne mi jen: ,,Však to není žádný problém, co řešíš?"
Nejvhodnější kandidát je pan R., jenže ten má svých starostí dost a sám se v tom docela topí. Takže by mu asi moc nepomohlo, kdybych mu brečela na rameno. A druhá osoba je několik kilometrů daleko.
K Černokněžníkovi jdu až na konci měsíce, což není moc super. Stejně mu nedokážu říct všechno. Musel by to ze mě tahat. Což mi připomíná Generála a to, že o mě nic neví.. Mám z toho obavy. Co když to s ním psychicky nezvládnu?

Má to všechno cenu psát? Pro mě možná ano, ale pro nějaké čtenáře je to nejspíš naprosto zbytečné. Sice je to všechno ve zkratce, ale na víc se teď asi nezmůžu...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama