Chci zapomenout

20. června 2015 v 16:47 | Molly |  Díra



Kdy to všechno skončí? Kdy skončí to nekonečné přemýšlení, hloubání a představování, jaké by to asi bylo, kdyby..
Je to pořád dokola. Přehrávání minulosti v mé hlavě. Od někoho jsem se už dokázala odprostit, ale od někoho ještě pořád ne. Vrací se to. Pořád. Nemůžu se na nic soustředit. Chce se mi brečet. Co mi je? Proč prostě nedokážu zapomenout. Chtěla bych si s pár lidmi promluvit a omluvit se jim, i když vlastně u některých nevím, za co. Prostě mám tu potřebu říct: ,,Omlouvám se, je mi to líto, měj se v životě co nejlépe." A prostě odejít a už nic neřešit. Nechat to být, žít si svůj život. Ne, to bych nebyla já, že. Jaké by to bylo, kdybych se více zajímala a nebyla tak sobecká? Jaké by to bylo, kdyby víc poslouchal a víc se mnou mluvit? Jaké by to bylo, kdybych byla jiná? Jaké by to bylo, kdybych neudělala takovou chybu? Byla to vůbec chyba? Jaké by to bylo, kdybych nebyla tenkrát patnáctiletá blbka?
Jo, pan R. by mě teď nejradši nakopal, abych neměla takový bordel v hlavě. Jak řekl: ,,Moc otazníků."
Jenže kdyby věděl. Kdyby věděli všichni.
Vím, že se užírám naprostýma zbytečnostma, ale nějak se jich nedokážu zbavit. Od pár osob jsem dokázala odejít, ale to jen díky tomu, že mi ublížili, ale co ti, kteří mi v podstatě nic neudělali. Proč se tím musím pořád zaobírat? Proč existuje internet? Proč jsem sakra zjistila, že má deprese? Jsem tak blbá! Chtěla bych mu pomoct, zjistit, jak se doopravdy má.
Měla bych se na všechno vykašlat, jenže to hrozně bolí. Jak můžu žít, když se pořád vracím do minulosti. Takový lehký výpadek paměti by mi vážně nevadil, ale musela bych zapomenout jen to, co bych zapomenout chtěla.
Měla bych začít nějakým způsobem žít. Ale jak začít? Začít nebo skončit?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama