Na chvíli se zastavit..

21. listopadu 2015 v 16:40 | Molly |  Díra

Snad většina lidí slyšela o příběhu kouzelníka Harryho Pottera a asi hodně z fanoušků přemýšlelo, jaké by to bylo, kdyby dostali dopis z Bradavic. Já patřím do skupiny, kteří doufají pořád. Nesčetněkrát jsem si řekla: ,,Se na to vykašlu, sbalím si svých pět švestek a odstěhuju se do Bradavic."
Jenže tohle je pouze a jen metafora. Spíš bych si měla říct: ,,Kašlu na to, budu dělat něco úplně jiného." Bohužel, ta druhá věta už mě nutí k činu více než ta první. Změň své myšlenky, změníš svůj život. Myšlenky pomalu ale jistě měním, ale život se změnil ještě rychleji, než jsem čekala.

V klíně mi ležela zajímavá kniha. Jenže co odstavec, to otázka, ale bez odpovědi. Už jsem to nevydržela a knížku odhodila (teď se asi všichni knihomilové zděsí, protože s knížkama se nehází, ale můžu vás uklidnit, že se knize nic nestalo).
Přitáhla jsem si nohy k tělu a dopadla na mě deprese. Nic, co bych nezvládla, přece jen je to má stará kamarádka.
V hlavě se mi promítaly otázky jako na filmovém plátně. Kdo jsem? Co po mě život chce? Existuje Bůh? Kdyby jo, tak proč nechá umírat tolik lidí? Proč nechá nevinné lidi trpět, když je to přece milující nebeský otec? Proč to prostě nezastaví a nenechá všechny žít spokojeným životem? Proč? Proč tu jsem? Z jakého důvodu? Co v životě chci? Mít děti? Co je v životě nejdůležitější?
Deprese na mě dolehla v plném rozsahu a já nešla dva dny do školy. Prostě jsem zůstala doma. Spolužačkám jsem se vymluvila, že jsem nemocná a přitom jsem jen seděla doma na zadku a kdybych nemusela chodit venčit psa, tak ani nevím, jaké je venku počasí. A vždy, když mám depku, uvědomuji si krásu kolem sebe. Byla noc a já seděla zabalená v dece na okně a byla zaujatá tím vším venku.
Život bez kouzel. Co je to za nesmysl? Vždyť přece kolem nás je tolik kouzel, jen si to nikdo neuvědomuje, když musí chodit do školy nebo práce, zaobírá se vším různým a přitom, kdybychom se na pár minut či vteřin všichni zastavili a rozhlédli se kolem sebe.. Jak by se život změnil, kdybychom se každý den podívali na nebe?
Taky to, že máme kouzelné krabičky, přes které můžeme komunikovat s lidmi, kteří jsou na druhé straně světa. Sice se nemůžeme přenášet letaxem a létat na koštěti, ale za to máme spoustu jiných věcí a ani si to neuvědomujeme.
Tolik vynálezů co mám jen v pokoji. Žárovku, tiskárnu, knihy, notebook, mobil.. Ale dokonce i postel? No není fajn, že nemusíme spát na zemi..? A kolik myšlenek je jen v mém pokoji. Myšlenka je taky sama o sobě kouzlo. Jak to, že se slyšíme uvnitř hlavy, když uši máme na hlavě?
Ještě pořád je život bez kouzel?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Santiago Santiago | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 17:55 | Reagovat

Nějak mi unikl smysl celýho tohohle článku. Sdělit že máš mindráky z boha a přejít plynule k tomu, že žárovka je vlastně kouzlo?

2 Molly Molly | Web | 21. listopadu 2015 v 18:25 | Reagovat

[1]: Se smyslem nebo bez, to je úplně jedno.. život má taky nějaký smysl?

3 welcometomyhead welcometomyhead | Web | 8. prosince 2015 v 18:59 | Reagovat

Krásný článek. Mám úplně podobné stavy, kdy na mě dolehne krása každého detailu kolem. Je dar takovéhle maličkosti vidět a všímat si samozřejmostí, které někdo nemá. Třeba to, že můžeme jít spát do teplé, měkké postele, umytí a s plným břichem, když v tu samou dobu umírají lidi hladem a spí v hlíně bez jistoty, že se ráno probudí. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo si toto uvědomuje. Jen tak dál. :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama