Probdělá noc

19. listopadu 2015 v 3:33 | Molly |  Díra
Marně pátrám po nějaké známé tváři, ale kolem mě prochází spoustu neznámých lidí. Chvějí se mi ruce a já začínám panikařit. Spoustu lidí vchází do budovy. Ještě chvíli se držím, ale když v dáli vidím Bí, sesunu se k zemi a rozbrečím se. Přiběhne ke mě a hned se ptá: ,,Molly, co ti je? Proč brečíš?"
Nedokážu se sebe vydat nic jiného než fňuk. Obličej si schovávám do dlaní, které mám celé mokré od slz. Vnímám, jak se kolem mě shromáždilo více lidí. Cítím na sobě jejich pohledy. ,,No tak, co se děje?"
Chvíli se snažím uklidnit a pak zvednu hlavu. ,,Já nevím, jestli to opravdu chci, nejsem si jistá," vypravím ze sebe a místo uvolnění cítím ještě větší úzkost.
,,Jak to, že to nevíš?" ptá se mě jeden v davu okolo mě.
,,No tak nevidíš, že se zhroutila? Nechej jí být," natáhne se ke mě ruka a chce mě zvednout...

Probudím se, žaludek mám v křeči a nemůžu dýchat. Posadím se na posteli a přemýšlím, co to bylo za divný sen a když mi dojde, o co se jednalo, rozbrečím se. Proč mám obavy? Proč se toho tak bojím?

Další noc pro jistotu nespím vůbec. Teda, ne tak úplně pro jistotu. Chtěla jsem jít spát, ale asi tři a půl hodiny jsem se převalovala z jedné strany na druhou a nemohla jsem usnout, jelikož moje myšlenky byly hlasitější než obvykle.
Křest, církev, test z ekonomie, Generál a Klokan.
Jo, pan Generál mi po asi třech měsících napsal. Přestali jsme se bavit kvůli blbosti. Aspoň to tak tvrdí. Já jsem byla ráda, protože sice trávení času s ním bylo fajn, jenže mě dohánělo k šílenství to, že jsem nevěděla na čem jsem a nikam to nevedlo, jen jsme byli kamarádi, kteří se vždy na rozloučenou políbili.
A on se mi teď po třech měsících ozve a vypisuje mi, jak mu je to líto, jak mu chybí psaní si se mnou a moje filosofování. ,,No, díky Generále! Co teď mám s tebou dělat?"
Nechci ho vidět, protože neumím říct ne a teď prostě trávím hodně času s Klokanem (jestli to teď čteš, tak moc dobře víš, že by jsi neměl).
A já prostě neumím řešit více věcí najednou. Pak to tak dopadá, že nespím a přemýšlím o tom, že zase nepůjdu do školy, abych se vyspala. Neumím zvládat stres, potřebovala bych nějaký jednoduchý manuál, jak nechytat paniku při vypjatějších situacích.
Test, křest, Generál, Klokan, Černokněžník.. točí se to v mojí hlavě jako kolotoč.
Přečetla jsem si pár článků, které souvisí s Generálem a nejradši bych si nafackovala. ,,Dej od něj ruce pryč, teď se starej hezky o Klokana." Prostě se za žádnou cenu nesmím s Generálem potkat. Nechci!
Ještě že se mi neozval pan Kaffe, to bych nezvládla už vůbec.
Mám sto chutí se zahrabat někam moc hluboko a nevylézt hodně dlouho. Opravdu hodně dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 šílená kokoska šílená kokoska | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 18:26 | Reagovat

Taky mam někdy takový divný sny. Zrovna v noci na dnešek se mi zdálo o Leninovi. Proc? Jak se mi sakra dostal do hlavy? :D

2 welcometomyhead welcometomyhead | Web | 30. prosince 2015 v 12:47 | Reagovat

Wow. Prostě wow. Netušila jsem, že to má někdo stejně jak já. Takový ty stavy, kdy si přeješ jedinou věc a to konečně usnout a dost dlouhou dobu se neprobudit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama