Bum, bem, bác

31. prosince 2015 v 22:08 | Molly |  Díra

Konec roku, jak epické. Skoro všichni rekapitulují svůj rok na sociálních sítích a aby se neřeklo, tak každý všem přeje všechno nejlepší do dalšího roku, ale kdo to doopravdy myslí vážně?
Poslední den v roce 2015. Každý pije, oslavuje, plánuje si předsevzetí, které stejně nikdo nevyplní. Dobře, možná pár jedinců. Plánovat nový začátek? K čemu, když zítra bude jen den jako každý druhý, jen se většina lidí probudí s kocovinou. A já tady sedím, piju víno a utápím se ve vzpomínkách, které kupodivu jsou lepší než horší.
Lepší ukončení tohoto dlouhého roku jsem si ani představit nemohla. S báječnou kamarádkou na tři dny v Praze, kde jsme převážně nakupovaly, pak jsem se viděla naposledy s celou partou misionářů, protože jedna už odletěla domů do USA a dva kluci jsou už v jiném městě.
A po výletu v Praze jsem odletěla za sestrou do Švýcarska. Letěla jsem pidi letadélkem, kde jsem cítila každý otřes a opravdu jsem se bála, ale piloti byli skvělí a přistáli jsme hladce.
No a po třech kilometrech na letišti z letadla ke kufrům, jsem se konečně viděla se setrou.
No a po dvou dnech u ní doma se jelo do hor, kde jsem se poznala s jedním klukem. Takže kromě snowboardu jsem si užívala i jinak. Sice jsem vždy byla přesvědčená, že to nikdy neudělám, ale ano, vyspala jsem se s ním a dokonce dvakrát a byl to nejlepší výkon, který jsem kdy zažila. A ano, vím, že jsem asi byla jedna z mnoha, vím, že to nic víc neznamenalo a je pro mě těžké se s tím smířit, protože nejen že je to krasavec, ale je to prostě můj vysněný princ na bílem koni. Ale smířím se s tím! Musím a víte co? Vůbec toho nelituju! Udělala jsem to, s cizím klukem a byla to paráda!
Nejlepší prázdniny a štve mě, že to končí. Proč musí všechno končit?
Jsem zvědavá, co mě čeká v dalším roce. Zajímá mě, jak se má budoucnost najednou stane minulostí a ani nemrknu. Čekají mě dvacáté narozeniny a vůbec se na to necítím. Pokud nedám jeden předmět ve škole, tak se mi změní asi hodně. Změny, očekávání, doufání v lepší zítřky a stejně to bude jako na horské dráze, jednou nahoře a jednou dole. Mám sto chutí se zabalit do deky od slečny Benz a vykašlat se na půlnoc, vždyť jinde na světě už třeba mají rok 2016. A my o pulnoci odpálíme petardy, zakřičíme si: ,,Happy NEW YEAR!" a půjdeme spát. A o několik hodin později to budou křičet zase na druhé půlce planety. A co kdyby se planeta právě teď zastavila? Čas na hodinkách by tikal dál, ale u nás by zůstala tma už navždy.
Čas. Je to jen obyčejná jednotka, podle které se musíme řídit. ,,Kolik je hodin?"
,,V kolik se sejdeme?"
,,V kolik hodin to začíná?"
Pořád jen někam spěcháme, jsme nervózní, když nestíháme anebo naopak, když musíme čekat.
Ale myslete pozitivně, doufejte, přejte si a buďte šťastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lauralex Lauralex | Web | 1. ledna 2016 v 20:53 | Reagovat

Myslím to vážně. Neoslavuju, nedávám si předsevzetí. Neplánuju.

Takže šťastný nový rok. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama