Artist

19. dubna 2017 v 20:00 | Molly |  Povídky
Sedím v ateliéru, do rukou mě hřeje hrnek s teplým čajem a já ho tiše sleduji. Mám tu čest vidět, jak vzniká ta úžasná nádhera. Jeho tahy štětcem po plátně jsou tak přirozené a jemné. Obdivuji jakýkoliv pohyb, který udělá. Je sám sebou. Vkládá do obrazu kus sebe, své city, svůj strach, svoji odvahu a své srdce. Hudba která se rozléhá po celé místnosti se mi zarývá pod kůži. Užívám si všechny pocity, které mnou proudí. Je až neskutečné, kolik inspirace je v této místnosti.
Nehýbu se, abych ho náhodou nevyrušila. S pečlivostí si vybírá a míchá barvy.
Všude okolo mě je spoustu štětců, barev a pláten. Ať už čistých či na nich je něco namalováno. Obdivuji jeho talent.
,,Ten čaj ti vystydne," promluví a mě to vyděsí. ,,Čeho se děsíš?"
,,Promiň, jen jsem byla zamyšlená," odpovím a upíjím čaje. Chtěla bych mu to pochválit, ale bojím se, že bych tu krásu nedokázala popsat slovy.
,,Umění je moc zajímavá věc. Můžeš vlastně namalovat naprosto cokoliv a někteří blázni za to vyplácnou nehorázné peníze, jen aby to měli. Malovat může každý, stačí jen známosti," vypráví mi, když si vybírá jiný štětec. Namáčí ho do žluté a nakreslí do plátna kolečko.
,,Vidíš," otáčí se a míří i se štětcem ke mně. Nestihnu zareagovat a už mám na čele šmouhu.
,,Promiň, nemohl jsem odolat."
,,To mám brát jako omluvu?" směju se.
Udělá mi další šmouhu, tentokrát na líčku. ,,Zase jsem neodolal."
Vstávám a utíkám pro štětec, který namáčím do modré barvy a mířím k němu. ,,Teď ti to musím vrátit."
,,Ať tě to ani.." nestihl to doříct a už měl pod nosem pruh.
,,Tak to vážně schytáš," varoval mě a chytl plechovku s ponořeným velkým štětcem a pocákal mi oblečení bílou barvou. Sotva jsem se z toho vzpamatovala, už jsem měla na sobě další tři barvy. Otevřela jsem oči a míříl na mě červenou. Reflexivně jsem se otočila, noha mi škobrtla a já se přitiskla na čisté plátno. ,,Moc se omlouvám."
,,To je umění lásko," natřel si ruku a obtiskl ji na plátno. Tak to opakoval i s mojí dlaní.

Leželi jsme spolu na zemi, oba pomalovaní, začal mi vyprávět jeden příběh: ,,Jednou jeden malíř dostal za úkol namalovat zimu. Jakýkoliv pokus se mu nelíbíl, všechny vyhodil a nevěděl si rady. Seděl před prázdným papírem a přemýšlel. Když ho navštívil muž, který mu zadal úkol, tak byl velice nadšen a řekl mu: ,,Bělejší zimu jsem nikdy neviděl."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neweresth neweresth | Web | 2. května 2017 v 18:42 | Reagovat

Neasi, mít známosti. Heh, umění je zajímavé téma k diskuzi, co to vlastně je - je to pocit? je to - to, co se mi líbí? je to - to, co dodržuje jistá pravidla. hlavní je mít radost z tvorby. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama